Charrové jsou rasou velkých, divokých, kočičích stvoření, kteří okupují velkou část východní Tyrie. Charrská společnost se skládá ze čtyř legií: tří spřízněných a jedné vyloučené. Každá legie je pak rozdělena do různých válečných tlup (warbands). Přestože charrové žijí navzájem v relativním klidu a se svými sousedy na západě, norny, mají vcelku dobré vztahy, neznamená to, že nemusí bránit svá území. Odbojové síly lidí z Blazeridge Mountains stále vyráží z jejich jediné zbývající pevnosti a duchové Ascalon City stále horlivě střeží své domovy jako by mohli mít šanci proti síle charrských legií. Kromě toho se charrové musí potýkat se zvrácenými služebníky Kralkatorrika,  kteří byli proměněni, když drak přelétaval nad jejich územím na jih.

Historie:

Epocha Khan-Ura

Už dávno první Khan-Ur poprvé sjednotil válečné tlupy, aby ukončil vnitřní konflikty. Ačkoli tyto konflikty nebyli zcela zažehnány, tak toto sjednocení dovolilo rozšířit charrům svá území dále na jih. Do oblasti zvané Ascalon, kde vyhnali Zapomenuté (Forgotten) strážce. Ale porážka jednoho nepřítele přinesla další: lidi.

Lidé byli vytrvalí a charrové byli nuceni se vzdát jižní části své země. Tento svár způsobil nevídanou soudružnost charrů, která by pravděpodobně vedla ke svržení rostoucí lidské říše. Nicméně charry postihla tragédie, když byl Khan-Ur zavražděn. Jenž po sobě nezanechal žádného jasného dědice, tak charry tato událost rozdělila do čtyř legií a započal boj o moc, který trvá dodnes. Přestože si několik charrů přivlastnilo titul Khan-Ur, tak žádný nedokázal sjednotit charry déle než na pár týdnů, protože každý Charr, který se domáhal titulu, byl krátce na to svržen.

Vzestup šamanů

Charrové cítili, že je zde něco, kvůli čemu jsou lidé schopni ubránit Ascalon, něco co lidé mají a charrové ne - bohy. V zoufalství Burntova válečná tlupa z Plamenné legie (Flame Legion) cestovala do sopky Hrangmer, aby zde v plamenech našli ohnivé bohy. Bohy, s kterými se dokázali ztotožnit, Titány. Po svém návratu byla Burntova válečná tlupa povýšena do role šamanů a všichni charrové souhlasili se sjednocením pod zástavou Plamenné legie. Všichni kromě jedné charrky. Bathea Havocbringer vystoupila proti Titánům a stala se obětí nových bohů. Její rebelství bylo příčinou, proč charrky museli opustit bojiště a věnovat se domácnostem.

Po tomto sjednocení pokračovali charrové ve válce proti lidem. Udeřili bez varování a s novou ničivou silou, kterou jim poskytli Titáni skrze temného boha Abaddona. Využitím Kotle pohromy (Cauldron of Cataclysm), s kterým vyvolali Searing (Spalující katastrofu), zničili Velkou severní zeď a vtrhli do Ascalonu.

Pád ohnivých bohů

Mocné království Ascalon bylo sraženo na kolena. Charrové postupovali na jih a západ, zabrat Orr a Krytu, ale nedopadli zde nejlíp. Na obouch frontách prokazovali svoji bojovnost, ale postup v Arahu byl zastaven Pohromou (Cataclysm) a v Krytě Mursaaty.

Až po dvou letech po Searingu lidé porazili Bonfaaza Burntfura a charrská počáteční invazní armáda byla vyhnána za brány Rinu. Ale bylo to příliš málo a příliš pozdě, Ascalon ležel v ruinách. Obnovení charrské činnosti přineslo vzestup Titánů (kteří byli později poraženi králem Adelbernem osobně). Bylo to všechno, co charrové potřebovali, aby si udrželi vládu nad Ascalonem po dalších pět let.

S pádem Titánů se v charrské společnosti objevil zmatek. Nicméně, štěstí jim přineslo nové ohnivé bohy, Destroyery. Díky zásahu Pyrea Fierceshota byli Destroyeři sesazeni z jejich pozice dříve, než mohli napáchat nějakou škodu. Započala dlouhá revoluce, která nakonec zapříčinila pád Plamenné Legie a Šamanské kasty. Vítězství nad Hierophantem Burntsoulem naučil charry cenné lekci: že nepotřebují žádné bohy, aby zvítězili nad svými nepřáteli a už nikdy nedopustí, aby byli ovládáni skrz pána boha či smrtelníka.

Ascalonu, i přes jeho stárnoucího krále, se podařilo přežít déle než třicet let po Searingu. Charrové vedli vleklou válku, ale i navzdory vnitřnímu sporu, pomalu postupovali přes každou ascalonskou základnu. Nakonec dosáhli hlavného města, Ascalon City (Rin padl už dávno), charrská převaha nad ascaloniany byla zřejmá. Ale král měl ještě jeden poslední trumf: tajemné kouzlo provedené královým mečem vyhladilo všechny útočící charry a vrátilo padlé ascalonské strážce na svá místa, kde dodnes stojí jako duchové válečníků. Bylo to trpké vítězství pro ascalonce, třebaže Ascalon City bude navždy v bezpečí před okupací charry. Nebyli zde žádní přeživší, kteří by si užili tuto skutečnost.

Znovu sjednoceni

Asi čtyřicet let po pádu bohů Plamenné legie začalo pravé povstání proti šamanské kastě. Ale i tak šamani byli schopni udržet své pozice proti legiím. Totiž dokud Kalla Scorchrazor, vnučka Pyrea Fierceshota, nepřivedla charrky, které po generace v tajnosti trénovaly na povstání proti šamanům. S těmito novými silami neměli šamani šanci na přežití a tak na planinách Golgheinu (Plains of Golghein) kapitulovali, jinak by byli vyhlazeni.

Po porážce šamanů byla Plamená legie z výsměchu přejmenována na Zlatou legii (Gold Legion) a díky Kalle si charrky znovu získaly svoje místo na bojišti. Konečně sjednoceni, charrové dobyli většinu území na východ od Shiverpeaku: všechno kromě Ascalon city a lidské pevnosti postavené v Blazeridge Mountains, Ebonhawke. Jejich dominantní postavení jim přineslo nové válečné technologie jako obléhací stroje a střelné zbraně. Tyto technologie budou mít zásadní úlohu v nadcházející bitvě proti starodávným drakům (Elder Dragons).

Převzato a přeloženo z GW WIKI.